Pojďme se tedy ještě vrátit ke špagetímu výsadku do Horského resortu Dolní Morava. První fotka, jasně potvrdila staré známé heslo, že „velký příběh začíná vždy v údolí…“
Už úvodní rozhovor naznačil, kterým směrem se bude naše odpoledne ubírat: “Tvl, co to máš na sobě?” Ona: “Tvl, proč jsi mi vzal k černým lyžím zelený hole (Dynafit DNA)? Ty seš snad barvoslepej...!”
Neměli jsme moc času, protože jsme zjistili, že máme jen jednu čelovku (moji čelovku - vždycky přece bereš dvě) a tak jsem zvolil trasu, kterou jsem absolvoval pouze jednou v životě, a to navíc v obráceném směru (z kopce) a na koloběžce. Podél vody jsme se přesunuli až k budce Pod Vilemínkou. Tam jsem zjistil, že sice mám čelovku, ale zase nemám třeba rtěnku, Red Bull nebo plnou placatku slivovice. No, člověk se pořád učí.
Začali jsme stoupat na běžkařskou magistrálu a obloha se začala trhat. Když jsme vyšli nahoru, tak s náma ten nahoře začal neskutečně laškovat… Takovej kulervoucí západ slunce nad inverzí v údolích pod náma jsem dlouho neviděl. A pak se setmělo, udělala se děsná kosa a já si vzpomněl, jak to tenkrát na tý koloběžce bylo daleko. No, přežili jsme.
Za černočerné tmy jsme dorazili ke Slaměnce, přepnuli jsme lyže na sjezd a vyrazili jsme směrem dolů do Dolní Moravy. Já jel první, Špageta za mnou svítila na cestu.
Čtyři a půl hodiny v hoře. Mráz a tma udělal z jednoduché vyhlídkové trasy docela slušný galeje a nakonec z toho byl i perfektní teambuilding. Špageta sice na první pohled možná vypadá jako křehká dívka z instáče, ale ve skutečnosti by si v kopcích namazala na chleba nejednoho frajera. Dole u auta jsem zjistil, že jí byly malý boty a měla totálně zakrvácený paty. Celou cestu ani necekla a domů jela bosá. Se rtěnkou, placatkou a Špagetou na kopec? Kdykoliv!
Za podporu v těhle blbinách děkujeme:
Horské speciálce Runsport.cz, Dynafit, Salewa a Suunto.
PS: Fotky jsou z novýho iPhone 12 Pro Max. Mazec, co dneska dokážou narvat do telefonu :)
