Zážitky 14. 04. 2019

Jak jsem se učil lyžovat

header-image-small

Znáte to, celou zimu koukáte na FB a IG na fantastický fotky a videa ze skimo výletů svých kámošů a sami buď lyžovat neumíte nebo hledáte výmluvy, proč byste to neměli taky zkusit a místo toho se modlíte, aby už ta zima skončila. Tak přesně v týhle situaci jsem se jednoho krásnýho zimního večera přistihl a rozhodl jsem se, že s tím něco udělám. A to hned!

Mým problémem nebyly ty výmluvy, který se daj vyřešit dost rychle. Mým hlavním problémem bylo to, že neumím lyžovat. A to jako vůbec. Jak by řekl klasik: „Jsem stejně dobrý tanečník, jako zpěvák.“ A já dodávám: „A ještě lepší lyžař.“


No není to nádhera, takovýhle toulání po úbočí Králického Sněžníku? Tohle bylo na Silvestra. Jen já a Kraličák. Jak mě se nechtělo domů… :)

Na sjezdovkách jsem stál jednou v životě, někdy před dvaceti rokama na lyžáku na střední a pamatuju si, že pan třídní učitel říkal něco jako: „Nemá talent…“ Co se týká běžek, tak jsem s Katkou Neumannovou co by její pravá a možná i levá ruka objel několik desítek závodů světovýho poháru, dvě mistrovství světa a olympiádu a na hodně z těch závodních tras jsem se taky na běžkách svezl. Ale i zde jsem pochopil, že běžky nejsou sport pro mě, a to ve chvíli, kdy jsem nebyl v Oberstdorfu schopnej uviset babičku Neumannovou a musel jsem simulovat špatnou mázu.

Takže lyžovat neumím, ale umím na snowboardu. Nedalo by se to nějak využít? Začal jsem bádat a zjistil jsem, že existuje splitboard, což je vlastně snowboard, kterej se dá podélně rozdělit a takhle rozdělenej funguje při cestě nahoru stejně jako lyže. Začal jsem googlovat a zjistil jsem, že boty vypadaj tak nějak měkce a to spojování „lyží“ v prkno bude určitě zdržovat. Po návštěvě českýho zastoupení Dynafitu jsem měl jasno. Borci dynafiťácký říkali, že splitboard je, cituji: „na hovno.“ Dobře, jdu se v 39 letech (20 let věk a 19 let zkušeností!) naučit lyžovat!

Jakou teda potřebujete výbavu?

Skialpinistické lyže

Dělají se v různých délkách a hlavně šířkách. Dalo by se říct, že čím širší lyže, tím bude stabilnější ve sjezdu a plocha širokýho pásu (o pásech ale ještě upřesňující info dál…) bude taky líp držet při pohybu nahoru. Jednoduše řečeno – čím jsou lyže závodnější (lehčí a užší), tím hůře se na nich bude jezdit dolů.

Já měl půjčený lyže Dynafit Speedfit 84. Řekl bych, že je to takovej kompromis, se kterým v pohodě přelezete horu :) Pokud chcete nějaký porovnání, tak tyhle lyže váží v délce 167 cm nějakých 1250 gramů. Oproti tomu závodní model Dynafit DNA váží 690 gramů. Brutální váha, brutální rozdíl. Na pohodové svezení po našich kopcích ale asi ideál.


Zde je krásně vidět, jak vypadá touringová lyže (vpravo) a lehká lyže, na které se dá v pohodě závodit – Dynafit PDG.

Pásy

Tohle je jednoduchý – moc se v tom zatím neorientuju :) Ale všiml jsem si, že můžete mít buď míň závodní, ale líp držící širokej pás, kterej je chycenej na konci lyže háčkem a vpředu drží za špičku (různý druhy uchycení). Nebo máte víc závodní, užší a kratší pás a ten drží jen za špičku a zbytek prostě drží jen lepidlo. Při stoupání to nemá takovej odpor a věřím tomu, že se to i rychlejc sundavá. Blbý je, že když to přestane lepit (voda, nalepený sníh apod.), tak se to při stoupání může vzadu odlepovat, jak pod to leze sníh. Závodníci s sebou ale obvykle těch pásů vozí víc.

A pak se taky pásy dělaj z různých materiálů. Co jsem koukal, tak existuje dost druhů. Je to většinou směs syntetických a moherových vláken. Syntetika má delší životnost, moher má mnohem lepší skluz a funguje za jakýkoliv teploty. Zrovna ten skluz je dost důležitej. O tom ale napíšu dál.

Jak drží pásy na lyžích? Drží za pomocí „upínacího mechanismu“ – v mým případě háček na konci lyže a gumička v zářezu na špičce lyže. No a pak je hlavně pás zespodu natřenej lepidlem, který funguje tak, že čím víc teplo, tím víc lepí. Čím víc se na to nalepí sníh nebo led, tím víc jste v pytli při dalším nalepování :)

Já měl k lyžím půjčený pásy Pomoca, což jak jsem pochopil, je asi špička na trhu. Říkali kluci :)


Pásy Pomoca. Vzadu vidíte patky lyží, kam se upínají pásy.

Vázání

Já měl vázání Dynafit TLT Radical, který jde narozdíl od lehčích „závodních“ verzí nastavit podobně jako klasický sjezdový vázání – spadnete, tak se to vypne. U těch lehčích typů tohle nastavit nejde. Zadní část je otočná. V jedné poloze to máte, když jdete nahoru – je volná pata a můžete si dle prudkosti svahu zvednout tzv. podpatěnku. Ve druhé poloze to máte, když jedete dolů a pata v tom drží. Moje vázání mělo i brzdičku, aby vám lyže neujela. Čím lehčí vázání, tím víc to je okleštěný o tyhle „zbytečnosti“ :)


Vázání Dynafit.

Boty

Existuje zase „milion“ druhů bot. Obecně by se zase dalo říct, že čím víc je bota závodní, tím je lehčí, nedrží tak dobře nohu při sjezdu, ale jde se v ní skvěle nahoru. Dolů už je potřeba umět lyžovat :) Já měl půjčený botky Dynafit TLT Speedfit, který mají jednu přezku na nártu - tu máte pořád zapnutou. A jednu přezku přes holeň, kterou na výstup rozepínáte - uvolní se tím kotník. Přezka je na zadní straně boty a když ji zapnete, tak se zaaretuje a zpevní celej kotník a máte z toho klasický lyžáky. Jednoduchý a funkční jako facka :)

Ještě důležitá věc – tyhle skimo boty jsou fakt hodně pohodlný a mají klasickou gumovou podrážku se vzorkem, Takže pokud jdete z parkoviště ke svahu, tak neklapete jako ostatní „roboti,“ co se potácej k frontě na šlepr :) Celkově jsou skialpinistické boty pohodlnější než klasické lyžáky. Znám dokonce nejmenované borce, kteří v nich dokáží řídit auto :))


Botky Dynafit PDG. V tomhle už se dá v pohodě závodit.

Hole

Tak v holích se nevyznám už vůbec, ale asi to není taková věda :) Dostal jsem půjčený krásný teleskopický hole Dynafit, který maj nahoře klasický poutko, který si navlíknu tak, aby mě při výstupu trochu podrželo. Mají prodloužený madlo, takže když jdete do fakt prudkýho svahu, tak si to můžete chytit níž. To si ale jen představuju bo tak prudkej krpál jsem s tím zatím nešel :)


Naše oblíbená Bukovka v zimě. Prostě vlezeš do lesa a jdeš :)

Jak jsem přišel k výbavě?

Tohle byla ta nejjednodušší pasáž mé „skialpinistické“ kariéry. Nebudu vás zdržovat podrobnostmi a řeknu, že výbavu jsem měl půjčenou od české centrály Dynafitu. Konkrétně mi hodně pomohl Tom Bystřický alias Bystrouš, kterého určitě znáte ze skyrunningových závodů. I přesto, že měl zrovna zlomenou lopatku ze závodu Noc tuleních pásů, tak se mě ujal a jednou rukou mě obsloužil, vše nastavil a hlavně mi vše vysvětlil. Nemusím vám doufám vysvětlovat, že jsem z Dynafitu odjížděl s hlavou nafouklou jak kopačák :)


Přední část lyže, do které se upne pás.

A teď, jak to teda funguje :)

Co potřebujete?

  • Skialpový lyže
  • Skialpový vázání s možností volné paty
  • Stoupací pásy - kdysi tulení pásy :)
  • Hole - používají se jak skládací, tak vcelku.
  • Batoh – do něj dáte suchý triko, náhradní rukavky a kulicha a bundu, ve který pojedete dolů (když jste hodně zpocení a je kosa).
  • Helma – používá se jak spešl skimo helma, tak lezecká, nebo klidně lyžařská/na prkno. Ale určitě čím lehčí, tím lepší při cestě nahoru.
  • Brýle
  • A samozřejmě pití a nezbytná tatranka :)


A takovouhle krásu jsem vyfotil při jednom z nočních výletů na Slamník nad Dolní Moravou. Foceno těsně po západu slunce na delší expozici. Co chceš víc?

Co udělat, než vyjedete?

Budu vám popisovat to, co musím udělat u mých lyží s výše popsanou výbavou. Bude se to mírně lišit podle toho, jaký používáte, vázání, boty, pásy.

Kopec nahoru

Nalepíte pásy – nasadíte nejdřív zadní háček a potom napnete pás a přichytíte gumičkou na špičku lyže. Takže zezadu dopředu. Lyže je trochu prohnutá, takže pás se nepřilepí, ale napne se mezi patou a špičkou. Pak máte možnost srovnat zadní háček na střed a přejedete dlaní přes pás, aby se přilepil na střed lyže.

Připravíte vázání – zacvaknete botu do přední části vázání a zvednete aretační „páčku“ do horní pozice – aby se vázání nehýbalo do stran a bota se nemohla vypnout – cestou nahoru to není takový drama jako dolů :) Zadní část vázání otočíte tak, aby mohla být volná pata, a jdete. Na zadní části vázání je taky tzv. podpatěnka, kterou můžete zvednout do dvou poloh – dle prudkosti svahu.

Boty – horní přezku necháte neutaženou, aby byl volný kotník a je to :)

Kopec dolů

Doporučuju se nahoře nejdřív oblíct bo jste zpocení a je kosa :)

Vázání – pak sundáte lyže a otočíte zadní část vázání tak, aby do toho šla zacvaknout bota, čímž se otevře brzdička a lyže vám neujede. Takový začátečnický základ :)

Pásy – sundáte je (začíná se logicky od špičky), přehnete napůl, slepíte a strčíte pod bundu. Lepidlo totiž s narůstající teplotou lépe lepí. Takže je dobré je pod bundou zahřát.

Boty – utáhnete horní přezku a je to.

Pak už jen naskočíte do vázání a přední páčku necháte, jak je – tedy směrem dopředu (ne nahoru, jako když jdete nahoru). V téhle poloze funguje při bočním pohybu vypnutí boty. Když to máte dobře seřízené, tak při případným pádu se prostě lyže vypne a v ideálním případě se vám nic nestane.


Další z mých solo výletů na Kraličák. Tenkrát napadl čerstvý prašan a do toho začalo mrznout. Jaj, to byl krásnej den :)

Jak jsem začal

Tohle byla nejjednodušší část. Jak jsem popsal výše, zajel jsem za Bystroušem do Tišnova, kde sídlí české zastoupení Dynafitu a tam mi půjčili výbavu. Tomáš mi vše seřídil a vysvětlil, jak se lepí pásy a co dělat pro pohyb v obou vertikálních směrech.

Druhý den jsem vyrazil kousek za město na louku, abych si vše sám vyzkoušel a nevypadal pak na kopci před lidma jako lama. Když jsem poprvé vyšlápl a sjel louku, tak jsem velice rychle pochopil, co mě čeká. Nemusíte řešit cesty, ale můžete jít prostě všude, kde je dostatek sněhu. Naprostá volnost, super pocit :)

Další den jsem vyrazil s kamarádem, který dělá u Horské služby na Bukovou horu. Na začátku výletu jsem mu řekl, že neumím lyžovat, což on odkýval a šlo se nahoru. Když jsem následně cestou dolů podruhé lehl, tak pochopil, co jsem se mu snažil naznačit a začal mi vysvětlovat, co mám dělat. Když jsme jeli podruhé dolů, tak už jsem zatáčel a brzdil. Sice pluhem, ale na to se historie neptá :)

Před dalším víkendem jsem se na páteční dopoledne objednal do lyžařské školičky. Dostal jsem takovou tu dětskou reflexní vestu a dvě hodiny mi tam instruktor vysvětloval, co a jak mám dělat.

O víkendu už jsem vyrazil opět na Bukovku a tentokrát už sám, vyzbrojen novými znalostmi a sebevědomím proškoleného dítěte :) Nahoru to šlo samo a dolů jsem se vždycky nějak probojoval. Ani jedno dítě jsem na sjezdovce nepředjel, ale sjel jsem to bez pádu a se ctí.


Se učit, se učit, se učit!

Co dál?

Takže tohle byly moje začátky se skialpem respektive ski touringem na začátku roku 2018. Na podzim 2018 jsem potom vyrazil na Kitzsteinhorn, kam jsme byli společně s Jindrou Sadílkem z runsport.cz pozváni od Dynafitu. Tam jsem vyzkoušel několik párů lyží a bot a pro sezonu 2018/2019 jsem si vybral lyže Dynafit Speed 76, takže trochu užší než vloni. A sedly mi botky Dynafit TLT7. Hodně jsem zapracoval na technice, dolů jezdím už s jistotou (zatím tedy po sjezdovkách) a dokonce jsme absolvoval dva závody – Slamník Vertical a legendární akci Noc tuleních pásů. Ale o tom třeba zase někdy jindy.


Cestou na vrcholek Kitzsteinhornu to bylo občas dost prudké…

Přemýšlíte o tom, že taky začnete?

Jestli ano, tak běžte do toho. Kdybyste mi předloni řekli, že ze mně bude lyžař, tak se vám vysměju a budu si myslet, že je to jen sen. Občas se ale vyplatí o něčem snít, protože se může stát, že vám to sny vesmír splní ;)


A když najdete skvělou partu, tak je z toho parádní den :)

Mohlo by vás zajímat:

Runsport.cz - zde koupíte ty krásný hadříky a další vybavení značky Dynafit.
Trailrun.cz na Facebooku - zde najdete moji FB stránku, kam dávám daleko víc obsahu než sem na web.
Vezmi kočku na hory - FB stránka českého Dynafitu.
Můj tréninový profil na Stravě - zde můžete sledovat moje tréninky a výlety.

Máte dotaz?

Použijte formulář a napište mi.

Odesláním souhlasím se zpracováním osobních údajů.