Celej rok všechny okolo děsím tím, jak je Lodrino – Lavertezzo Skyrace strašidelnej závod. Tom Buryška nelenil a vyrazil to otestovat. Mimo něj v závodě ještě startovala Zuzka Kocumová, Iveta Vlčková, Ondra Fejfar a nestárnoucí matador Pavel Brýdl. Já měl původně znovu jet, ale můj supertrenér a manažer v jedné osobě :)) se kterým jsem měl jet, „nechtěně“ vyhrál kvalifikaci na ME v běhu do vrchu, a tak vyrazil tam a já zůstal doma. Byl jsem zklamanej a spokojenej zároveň, protože v Lodrinu je krásně, ale ten kopec je fakt strašidelnej :)
Takže dost řečí a zde je report Toma Buryšky alias Tomby alias Lítajícího vědce alias Mrkváče o tom, jak si to užil:
Celý rok poslouchám řeči o tom, jak borci loni valili bomby na LoLe. Jaký je to „peklo“ a „už se to narovnává“. Kluk z nížiny dostal chuť opět zakusit žár a kyselinu mléčnou ve svalech. Jaké štěstí, že letos svátky Žanka Husů a svatýho Cyrila s Metudem vyšly do prostředka týdne. V kombinaci se známou blízkou destinací, Luganem, byl plán na dovolenou na světě. V úterý přejezd do Lugana, švýcarské lázeňské město u stejnojmenného jezera. Místní mu říkají i Ceresio, ale to nemění nic na tom, že jde o perfektní osvěžení po tréninku. V kopcích, které se zde strmě tyčí k nebi se lze vyřádit dosyta. Tomuhle Prýgl (brněnská přehrada) se svým okolím prostě konkurovat nemůže. Ve středu na kochačku 20 km s 1500+ po závěru nedávného Scenic Trail, zábavný hřeben se spoustou kořenů a skalkami, a především pěknými výhledy k jezeru je skutečným balzámem na duši. Akorát už v 11 dopoledne to ve stínu ukazuje 32 °C, no potěš.
Sluneční vozataj další dny ještě přikládá pod kotel, takže v pátek a v sobotu před závodem už to ve stínu hlásí 35 °C, ani v noci není pod 25 °C. Tímhle postupným máčením ve vlastní šťávě si připadám jak kachna, co se dělá přes 12 hodin. Naštěstí, v neděli, den slovutného Lodrino – Lavertezzo Skyrace se zatáhlo a je příjemných 25 °C. V předpovědi byly přívalové deště s až 20 mm srážek. Přišly, až v průběhu cesty domů, naštěstí!
Vstávačka v 5, dojezd hodinu do Lodrina a prezentace. Objevují se první „zkušeňáci“ – rozuměj, místní, horami ošlehaní matadoři. A taky malá ekipa Čecháčků s o to většími ambicemi. No, Zuzka Kocumová, Iveta Vlčková, Ondra Fejfar, Pavel Brýdl a já. Vzkaz od Roberta zněl asi takto „tam nikdo nebude, jdeš na bednu“. Ehm, tak při pohledu na naši skupinku, jsem se pobavil a chvíli si pohrával s myšlenkou, že obsadíme mužské stupně vítězů. Ale ne, moje ambice byly trochu skromnější, top10 a uvidíme, co nohy a soupeří dovolí. Mimochodem, na dovolené jsem měl doprovod ve složení táta a babička, ta málem vyfasovala startovní číslo taky, aspoň místní pořadatel jí ho chtěl vnutit. Švýcaři s italským temperamentem jsou velmi dobrá kombinace, dochvilní, ale pořád maximálně vstřícní. S Ondrou a Ivetou pak spekulujeme o seběhu, Pavel Brýdl totiž říkal, že je to „běhavý“. Chlácholím je, že to teda asi povalíme za 3 na kilák. No, uvidíme.
Vzhledem k počasí volím obutí Salomoní S-Lab Sense Ultra, závodní papuče, který v horách určitě patří mezi moje oblíbené. Na povinnou výbavu – termofolii, mobil a bundu – nakonec beru vestu S Lab 3, do kapes se mi to zatím nevejde. Ale slyšel jsem něco o opasku s kapsičkami, tak se těším, že ho brzy taky vyzkouším.
8:01, „tre, due, uno, Via!, Buonna gara a tutti.“ Prvních 800 vesničkou, a nástup do stěny, jištění netřeba, jen bušit vzhůru. Paráda, stoupá to rychle a strmě, nohy celkem jdou a držím se s Pavlem Brýdlem kolem šestého místa. Vertikální kilometr mi na hodinkách pípne za 48 minut, solidní tempo, bez hůlek docela sada. Stezka zaříznutá do skalního masivu a parádní výhledy. Sníh nikde žádný ani na vrcholcích, trochu škoda.
Po 10 km malá rovinka na spravení chuti a je tu výhled na výšvih, tak jsem si tuhle část po závodě nazval. Je to prostě prudký, místy k 50 %. To je ta část, kde se to narovnalo. Tady mi Pavel se svýma dlouhýma nohama nastavuje záda a já jen žeru hlínu a drápu se pomalu za ním na vrchol závodu. Čtrnáct po sobě jdoucích výběhů na Holednou (moje tréninková míra) dávám lehounce nad dvě hodiny, docela dlouhý výstup. Na vedoucího ztrácím přes 10 minut, hustý, dostávám na zadek.
Narovnání závodu proběhlo, vlastně se překlopilo a se záporným gradientem se padá dolů mezi kameny. Bohužel, pohyby mezi kamením dneska rozhodně nepřipomínají ladný tanec, ale spíš výkony prvních tanečních. Ani nejsem tak rychlý, jak bych si přál. Běžím, co to jde, ale ten pocit, kdy běžíte lehce, rychle a ubíhá to, tam prostě nebyl. Aspoň, že okolí je parádní a zbylo trochu času na užívání krajiny okolo. Pár brodů a pak ta běhavá sekce, no kiláky tu byly za 5 a ještě jsem byl rád. Kličkování mezi kameny, kořeny a občasné schody prostě víc nedovolí, teda klukovi z nížiny, co tohle doma nemá. Být čerstvý, určitě by to šlo o krapet lépe.
Po 21 km přichází schody a malý spurt do cíle. Cíl, přišel tak rychle, že nebyl ani prostor pro pozdravení fanoušků a už jsem narážel do kostelní věže, kde zrovna zvonili jedenáctou. V Brně odtáhli s nepořízenou Švédové a tady klučina radostně finišoval na sedmém místě. Spokojenost. Ondra třetí, Pavel pátý, Zuzka pak vyhraje ženský a Iveta krásné čtvrté místo. Takže jsem se vlastně umístil nejhůře. Aspoň je co zlepšovat, závod je nádherný a rozhodně lze jen doporučit.
Koupání v řece Verzasca naprosto nezbytné v rámci regenerace a pak už jen 12 hodin cesty domů, ty vás rozbijí víc jak ten běh. Máte-li chuť vyrazit na pěkný závod, v této oblasti je jich během léta poměrně hodně a všechny budou stát za to. Jestli plánujete dovolenou podle závodů, kde bude hezky, pak Ticino a Lombardie jsou fakt dobrý.
Nezapomeňte makat, ať můžete kopcům ukázat, kdo je pánem.
Autor článku: Tomáš Buryška
Autoři fotek: Tomáš Buryška, Zuzana Kocumová
Jestli jste to dočetli až sem, tak si můžete ještě přečíst, jak jsem s tratí vloni bojoval já - Lodrino – Lavertezzo aneb opravdovej SkyRace.