Když jsem se přihlašoval na Ještěd SkyRace, tak jsem si myslel, že to bude jeden z dalších kratších závodů, který prostě nějak odběhnu. Pak jsme si ale jeli cvičně proběhnout trasu závodu a začaly se dít věci. Trasu jsme poklidným tempem s focením proklusli za pět a čtvrt hodiny. Cože? Tolik? No byly tam kopce. A jaký kopce! Začal jsem chápat, že tenhle závod bude boj a bude to bolet.
Vzhledem k tomu, že jsem si chtěl fakt zazávodit, tak jsem přímo při závodu nic nevyfotil. Popíšu zde tedy aspoň můj pohled na průběh závodu. Za fotky děkuju Lukášovi Budínskýmu, kterej to s foťákem prostě umí.
Do Liberce připraven!
Týden před závodem jsem chytl děsnýho starťáka, nemohl jsem spát a pořád jsem spřádal plány, jak to všechno při závodě pořeším. Shodil jsem taky pár kilo, nabouchal kopec intervalových tréninků a parádně jsem potrénoval na kempu Runsport Teamu. Posbíral jsem taky pár rad od Roberta Krupičky (jako např. tempo, kterým mám běžet a to, že bych to měl dát pod dvě hodiny! :)) a na Svitavské desítce jsem porazil mýho nesmrtelnýho rivala Ondru, a to o parník. Vše klapalo, jak hodinky a já se nemohl dočkat, až to pod Ještědem rozbalím na plný koule.
Letos nás budete vídat v těhle super hadříkách od Pitbull West Coast, což je značka, která vznikla v prostředí bojových sportů a přechází teď i do dalších „extrémních“ sportů. My Pitbull známe proto, že jsme původem boxeři (to je, co? :D) a hlavně proto, že do ČR tuhle značku dováží jeden náš hodně velkej kamarád. Více na www.pitbull-shop.cz.
Nemusí pršet, stačí když kape
Do Reichenbergu (tak říkají starousedlíci u nás v Sudetech Liberci :)) jsme vyrazili ve složení já, mluvka Ondra a náš novej trailruňák Kuba, kterej mluví ještě míň než Ondra. V Litomyšli se k nám přidala taky Marcelka Mikulecká - hodně našláplá a hlavně skromná a sympatická závoďačka, která má na svým kontě mimo jiné vítězství na Beskydské sedmičce a když na mě před odjezdem na kemp čekala v kanclu, tak mi tam umyla nádobí. Vítězka B7 mi umyla nádobí. No kdo tohle má? :)
Když jsme se začali blížit k Liberci, tak začalo kapat a mraky byly proklatě nízko. Až do poslední chvíle jsme nevěřili, že na tom kopci nad městem je nějakej hotel. Nebo že je tam snad nějakej kopec. Když jsme dojeli na parkoviště pod Ještědem, tak mi spadla brada. Luxusně připravený zázemí s obrovským stanem, podiem, startovním a cílovým koridorem a kupou prodejních stanů. Takhle to má vypadat!
Start se blíží
Prezentace proběhla bleskově a my jsme zasedli, dali si tradiční předstartovní pivko, Marcelka zakousla enerviťáckej amaroun a pokecali se známýma tvářema, kterých na tenhle závod přijelo opravdu hodně.
Marcelka a její amaroun. Všimněte si blížícího se hladovýho Lukáše Odstrčila :))
A jsme na startu. Předstartovní atmosféra byla fakt pecka. Z repráků řvali AC/DC, moderátor rozpumpoval dav více než 500 závodníků do maxima. Jak všichni poskakovali, tak bylo cítit, jak se pod náma to panelový parkoviště houpe. Husí kůže jako sviňa! :) A bylo odstartováno. Hlavně se nikam nehnat a nepřepálit to hned ze začátku. Když jsme dobíhali na začátek sjezdovky pod skokanskými můstky, tak jsem zvedl hlavu a viděl jsem Tomáše Lichýho (vyhrál to), jak do prudké sjezdovky rozdílem třídy utíká zbytku startovního pole. Neskutečný.
Brzdi vole!
Na konci prvního výběhu na nás pořvával ultraskypoeta Honza Bartas a zuřivě mlátil velkým salomonním zvoncem. Koukám na měřák a tepu 180. Brzdi sakra! V seběhu jsem to stáhl na 170, míň to nešlo. Na konci seběhu kotel a lidi na mě řvou jménem. Ta puntíkatá čepice a Facebook dělá divy! Dobře, dáchnu si na následující rovince. Valím tempem 4:50 na kilák a tepu pořád 170. Takže nic, je zde další kopec. Kašlu na tepovku a jedu dál. V dalším kopci vedoucím na Pláně skáču Lukášovi Budínskýmu před foťák. Jako pravej fotograf z toho byl „nadšenej“, ale nakonec z toho byla super fotka. Díky :)
Zde mi bylo ještě do zpěvu :)
Kuba za nás běžel první závod a hned si vybral tohle peklo severu. Navíc mě i Ondru porazil. Respekt! :)
Ondra v obležení krásných žen nezná bratra. Stíhal mě a nakonec dostihl! :)
A takovýhle pecky před náma běžel pozdější vítěz Tomáš Lichý - 3 km předemnou s náskokem 10 minut. Velkej borec!
Je mě blbě
Z Plání valím dolů, dávám první gel a začíná mi být blbě. Paráda. Blížím se k pekelnýmu stoupání, který vede k první občerstvovačce U Šámalů. Kopec jsem nějak přežil a na občerstvovačce hledám colu. Není, je jen voda, ionťák a Red Bull. Zatrsakr, tohle bude ještě zajímavý :)
Hřebenovka vedoucí zpět na Pláně je pro mě utrpením. Pod Ještědem nahoře nad Skalkou se proti mě řítí Tomáš Bystřický (teda doufám, že to byl on, valil totiž strašný bomby :)) a ptá se na cestu do cíle. Ukazuju mu směr a říkám si, že je něco špatně. Ta pani, co byla schovaná pod stříškou byla asi dobrovolnice, která podcenila situaci. No, snad jsem ho poslal dobře.
Křečci na Ještědu
Nakonec jsem se nějak vyškrábal na Ještěd a žaludek stále stávkuje. Kdo spí, jakoby jedl, ale spánek se mi zrovna teď moc nehodí a já potřebuju jíst. Na občerstvovačce na Ještědu do sebe láduju kousek banánu a dorážím další gel. No nic, už je to jen dolu, nahoru a seběh do cíle. Nic moc dlouhýho, to už nějak přežiju. Rozjíždím bomby dolů, přebíhám silnici a skáču v seběhu přes velký kameny a kořeny. A pak to přišlo - šílená bolest do lýtka, sahám si na nohu a nahmatám pod kůží bouli o velikosti tenisáku. Na posranýho i hajzl spadne. Sakra, křeč nebo praskl sval? Skoro jsem zalehnul, než jsem zvládl zastavit. Opírám se o strom a řvu bolestí. Borec, co to drtí za mnou zastavuje a ptá se, jestli jsem OK. Jo, asi jo. Děkuji a posílám ho dál. Křeč po chvíli povolila, tak valím dál, ale přichází další. A další. Seběh jsem nakonec pomalu docupital po patách a začal jsem se bát o to, abych závod vůbec dokončil.
Nová posila Runsport Teamu - létající brněnskej vědec Tom Buryška! Z týhle fotky je jasně vidět, že běhat se dá po ledasčem :))
Sůl nad zlato
Poslední kopec (můžeme mu říkat třeba Ještěd) je předemnou. Jdu nahoru opatrně a snažím se šetřit lýtka. Na křeče jsem nikdy netrpěl, ale projistotu s sebou tahám 4 bobule Anticrampu. Posledně jsem je ale preventivně sežral před Malohanáckou stovkou a zapomněl jsem je doplnit. Kde teda vzít nějaký to magnezium? Úplně se vidím, jak olizuju posolenej pařez u krmelce. Nikde ale žádnej nevidím. Takže co s tím? Mám s sebou ještě jeden gel, tak zkusím vyrazit klín klínem. Snad je v něm nějaký magnezko. A dopíjím i zbytek ionťáku, tam by taky mohl být nějakej ten vápník. A šourám se nahoru.
Hade!
Tím, jak jsem zpomalil, jsem si trochu odpočnul a udělalo se mi dokonce trochu líp. Jen ty křeče mě trápí. Nakonec se blížím na vrcholek Ještědu a všimu si, že se za mnou blíží puntíkatá čepice a v ní Ondra. Sakra, tohle nevyjde. Když mě zahlídl, tak přeřadil na dvojku a se smíchem kolem mě „proletěl“ směrem vzhůru. Uctivě ho zdravím: „Hade!“.
Na téhle fotce je skvěle vidět, jak byl ten úsek těsně pod vrcholkem Ještědu prudkej. Asi třikrát se pode mnou uvolnil obrovskej balvan a musel jsem ho chytat, aby závodníky za mnou nesestřelil. Známýmu ultrákovi Lukášovi Hůlkovi tenhle krpál ale náladu evidentně nezkazil :)
Trenére, nemůžu chodit. Tak běhej! :) (Autor fotky: Marty Digi)
Nahoře na Ještědu mají sůl, těším se na ní jak malý děcko. Přibíhám ke stanu a rvu si do pusy soli, co se vejde. Obaluju kus banánu solí a myslím, že mě bude zase blbě. Celou tuhle šmakuládu zapíjím ionťákem a vyrážím stíhat Ondru. Seběhnu zpátky na silnici a v inkriminovaným místě (vysvětlím později) správně zatáčím doleva a hrnu si to po asfaltce tempem 4:30 na kilák. Pro vítěze nuda, pro mě děsný bomby. A je to tady zas. Křeček ještědský! Kouše mě do lejtka. Řvu bolestí a straším kolemjdoucí polský výlet. Jauvajs, je po stíhačce. Doufám, že se aspoň dostanu do cíle.
Had zalehl
Dvoukilometrovej seběh pod lanem sedačky je peklo na zemi. Cupitám po patách a bojím se propnout kotník. Začínaj mě z toho chytat další křeče, tentokrát do stehen. Juchů, když se daří, tak se daří. Cestou potkávám fanoušky, kteři mi hlásí ať zpomalím, abych nedopadl jako kolega v puntíkaté čepičce, kterej běžel kousek předemnou. Jak to sakra myslej?
Od prvního proběhnutí přes Ještěd mě předběhlo kopec lidí, stejně jako při seběhu do cíle, kam dobíhám na 308. místě v čase 3:27. V cíli na mě čeká Ondra, kterej má celý záda od bahna se zbytkem našeho týmu. Kuba je našláplej a předběhl mě v prvním kole a Marcelka mi naložila třičtvrtě hodiny. Hustý! Z dálky mi jde naproti náš brněnskej kámoš Tom Buryška. Žvejká mrkev a zapíjí pivem. Zaběhl 14. flek. Sakra hustý! Zřejmě slušnej oddíl. Runsport Team! :)
Co se mi líbilo?
Super trasa - i když jsme ji šli v březnu s Ondrou pomalu, tak jsme byli zřízený jak žádost. Při závodě to bylo peklo na zemi.
Zázemí závodu - obrovskej stan, kam se vešli všichni závodníci, parádní catering, bary, stánky, možnost parkování přímo v areálu. Tohle pořadatelé zvládli na jedničku s hvězdičkou.
Atmosféra na startu - moderátor vyhecoval dav, všichni začali skákat a do toho hráli AC/DC. Fantastický.
Večerní program - musím říct, že bylo hodně příjemný zůstat v místě závodu, v klidu pokecat se známýma lidma a dát si taneček se Skyline. Hodně dobrý :)
Počasí - tohle sychravý počasí mám rád a podle mě to k Ještědu patří. Když do cíle doběhnete čistý a suchý a nic vás nebolí, tak si takovej závod těžko zapamatujete. Já doběhl špinavej a totálně promočenej s křečkem na lýtkách a mluvil jsem o něm celej večer. Jo a taky jsem mu po závodě volal. Moje přítelkyně má totiž přezdívku „Křeček“, takže za mě super! :)
A co pořadatelé určitě do příštího roku zlepší?
Značení trasy - o tomhle už bylo řečeno hodně. Prostě se stala chyba, ale jsem si jistej, že Honza Dušánek už teď ví, jak to příští rok udělá lepší :)
Cola - je to taková drobnost, ale nebyl jsem sám, kdo se na občerstvovačkách ptal na Colu. Těžko říct, jestli to bylo tím, že tam byl Red Bull. Cola, sůl a banán je podle mě základ. Jo a pivo samozřejmě :))
A co bylo dál?
Bylo mejdlo. Přijel za náma místní starousedlík Martin Koukal, kterej bydlí v Liberci. Dali jsme pár piv a jeho dcera nakecala slečnám na baru, že jsem její tatínek.
Taky jsem pod Ještědem „ulovil“ fanouška č. 1400. Byla jím naše nová kámoška Evča, která neměla v mobilu data a proto jsem jí rád propůjčil můj hotspot, aby mohla dát „LIKE“. Taky zážitek, ne? :)
S tímhle mistrem světa je vždycky sranda. Je ztělesněním nekonečné studnice neuvěřitelných historek :) Uprostřed vidíte brněnskou střelu Toma Buryšku s Evčou - fanynkou č. 1400 :)
Vítězové Ultimate Sky Challenge se stali „nečekaně“ Beskyďáci. No a po vyhlášení nám zahráli mimo jiné Skyline a my byli v 11 zodpovědně v posteli. A když jsme druhej den dopoledne přijeli domů, tak jsem říkám Ondrovi: „Nepůjdem se někam najíst? Mám docela hlad“. Odpověď zněla: „A já mám pořád toho vlka.“
Přežili jsme :)
Mohlo by vás zajímat:
Web pořadatele závodu - www.jestedskyrace.cz
Web fotografa Lukáše Budínského - www.sportovni-fotografie.cz
Report z naší předzávodní prohlídky trasy.
Web Czech Skyrunning Association - Skyrunning.cz
V čem jsem běžel?
Bylo mokro, bláto a běželo se po kamenech a kořenech. Pro tyhle podmínky jsem zvolil botky z nové kolekce Salomonu pro rok 2016 Salomon S-LAB Wings SG s podrážkou ve verzi Softground. Tyhle botky by měly letos nahradit osvědčený model S-LAB XT6. Stejně jako „xtéčka“ mají vyšší drop (9 mm) a hodně pevnou podrážku, která je z hodně přilavné směsi. Nepamatuju si, že bych při závodě někde uklouznul. Tyto nové Wingsy se vyrábějí taky ve verzi s jemnou podrážkou určenou spíš pro suchý terén. Ještě v nich trochu poběhám a nachystám recenzi. Dávám jim pěkně za uši, tak se máte na co těšit :)
Za botky děkuju hodným lidičkám z eshopu Runsport.cz:
Fotogalerie:
Lukáš X-Trail - JEŠTĚD SKYRACE 2016 vyhlášení
Lukáš X-Trail - Ještěd SkyRace 2016 - Rajče
Marta Digmayer - foto JEŠTĚD SKYRACE 2016
Marta Digmayer - Ještěd f kleci
fasterfarmore - foto JEŠTĚD SKYRACE 2016
Lukáš Budínský - kompletní galerie ze závodu Ještěd SkyRace
Lukáš Budínský - Ještěd SkyRace 2016 - sportovni foto
Lukáš Budínský - Ještěd SkyRace 2016- trail album
Antonín Rylka - Ještěd SkyRace 2016
Video:
Záznam z Movescountu:
Skyline na večerním mejdanu: