Doporučujeme:

STRC - Skymarathon ve Špindlerově Mlýně (47 km/2600 m) - 2. část

Takže pokračujeme... :-)


Z Dřevařské cesty po cca půl kilometru uhnete na žlutou turistickou značku a začnete stoupat na Úbočí Kozích hřbetů. Jak říkal Martin: „U zmije doleva“ :-) Málem jsem zde totiž šlápnul na nádhernou černou zmiji. Než jsem jí stihl vyfotit, tak ji Martin odnesl na holi do lesa s tím, že za námi jdou děti, tak ať se jim něco nestane. Když jsem mu řekl, že jsem ji nestihl vyblejsknout, tak šel zase pro ní. Já ho ale odvolal. Přátelé, je to dobrák od kosti :-))


Zde už vidíme na nejprudší černou sjezdovku v ČR - Stoh. Vidíte, jak se na ní těšíme? :-)


Po chvíli se široká lesní cesta změní v příjemný kamenný trail, kterým neustále stoupáte na Kozí hřbety. A ty výhledy...


Další pohled na Stoh. Tohle při závodě hodně lidem vezme síly :-)


Trailík stále hore hej?


Občas dřevěné lávky, ale pořád nahoru.


Tak a jste nahoře - odbočka s názvem „Úbočí Kozích hřbetů“. Zde zahnete doprava na kamenné schody. Jauvajs.


Zde budete promlouvat k Bohovi běhu :-)


Cesta je to nádherná, ale bolí. Ale je to přesně ta část trasy, která mě baví. Přemlovám hlavu, že bolest je jen chemická reakce. Nic víc, nic míň. Pokud vás něco bolí, tak zde to přestane bolet, protože vás začnou bolet nohy :-)


Zjistil jsem, že se dá běžet mimo schody po těch drobných kamenech. Nohy nedostávají takové rány a dá se běžet o dost rychleji. Otázka zní, co se stane, když bude mokro. Každopádně to bude zábava :-)


Pak vyběhnete z lesa, ale schodů se nezbavíte.


A zde už se blížíte ke Stohu. Po téhle cestičce doběhnete až k „civilizaci“, kterou tvoří bouda, kde nabízejí XXL klobásy, guláš a pivo (tohle bude velké lákadlo). Zde jsme si nebyli jistí, kudy běžet, protože oficiální trasa opustila turistické značení a vedla po loukách rovnou dolů k mostu u sjezdovky Stoh. Takže jsme prostě běželi dolů rovnou pod Stoh.


Kolem hotelu Adam, kde Martin v zimě společně s Vojtou Kotkem, Jakubem Prachařem a Markem Taclíkem točil film „Padesátka“. Martin mi cestou vyprávěl, že se v zimě díval dalekohledem na Stoh na lyžaře, který v půlce uklouzl a sjel po zádech až dolů. Tohle bude mazec :-)


Tak a jsme pod Stohem. Mačky nasazeny, cepíny nabroušeny a jdeme na to.


V tuhle chvíli při závodě vytáhnu hole. Zde stejně půjdu pomalu, takže moc neztratím a hole rozhodně odlehčí nohám.


Martin spočítal, že od sloupu ke sloupu je to zhruba 100 metrů. Já se držel taktiky, že jsem u každého sloupu zastavil a vydýchal se. Celou sjezdovku jsem šel „na pohodu“ a s tepovkou jsem nešel přes 150 tepů. Pro profíka asi haluz, ale já byl spokojenej. Zde toho podle mě moc nezískám, ale můžu hodně ztratit. Takže hlavně v klidu :-)


Podle téhle fotky si můžete udělat představu o tom, jak je Stoh prudký.


Celá sjezdovka má délku 1200 metrů a má převýšení 407 metrů. Naše trasa však vede asi do dvou třetin (cca 800 metrů) a nastoupáte asi 300 metrů. Až narazíte na tuhle cestičku, tak jste nahoře.


Tady je Krakonošovo :-)


Po téhle cestičce začnete pomalu klesat do Špindlu.


Stále dolů do Svatého Petra. Tahle cesta se dá celá v klidu běžet.


A na konci pár desítek metrů po černé sjezdovce ke spodní stanici lanovky ve Svatém Petru. My si dole dali výbornej Gambrinus a probrali trochu bulváru z běžeckého lyžování :-)


Vy si gambáč nedáte a zahnete rovnou pod lanovku.


První půlka tohodle kopce vede po sjezdové trati pro horská kola.


Na téhle lanovce jsem se něco najezdil. V roce 1995 jsem zde reprezentoval Českou republiku na Mistrovství Evropy ve sjezdu horských kol. Ve finále jsem si ustlal a vezl jsem se vrtulníkem do špitálu. Jó to byly časy :-)


Není to tak prudké jako Stoh a díky kamení a sjezdové trase se dá jít nahoru skoro jako po schodech.


Ale jenom asi do půlky. Pak je podklad zoraný a jdete po hlíně a kamení. Tady jestli zaprší, tak to bude zajímavé.


Do první poloviny mě to bavilo, pak jsem zjistil, že tohle bude opravdu dlouhý. Celý kopec má cca 1,7 km, tedy skoro o kilometr více než Stoh.


Na tenhle kopec si schovám gel a pytel gumídků :-)


A jste skoro nahoře. Kolem dřevěných skokánků proběhnete směrem k horní stanici lanovky. Dle gpx souboru to vypadá, že oběhneme lanovku a poběží se na modrou sjezdovku směr Hromovka.


Tohle není nic prudkého, takže se dá celou dobu v klidu běžet. Tráva, občas kámen, ale v pohodě.


Navigace nelže :-) Na Facebooku jsem k téhle fotce psal: „Tahleta navigace v hodinkách Suunto Ambit3 je moc šikovná věcička. Používáme ji třeba pro reporty z tras Salomon Trail Running Cupu. Od pořadatelského týmu STRC dostaneme GPX soubor, který přes aplikaci Movescount nahraju do hodinek. Pak už jen stačí zapnout v hodinkách navigaci, zvolit si, jestli chci jít z bodu A do bodu B (nebo naopak) a jdete na to. Ve spodní části displeje vidíte měřítko. Pokud se blíží nějaká odbočka či složitější pasáž, tak se trasa přiblíží a měřítko zvětší, abyste trasu viděli podrobněji. Navigaci lze libovolně používat v průběhu záznamu tréninku. Můžete taky přepínat mezi displeji stejně jako když normálně trénujete.“ Tyhle hodinky mám prostě rád :-)


A zde už drtíme Hromovku dolů do cíle.


A poslední „sjezdová“ selfíe.


Na Hromovce buďte opatrní. Je to docela prudké a klouže to. Do toho trochu uschlé trávy a kameny. Dost o hubu. Nohy už budou hodně bolet a únava se určitě bude projevovat. Takže hlavně opatrně, ať si nezkazíte zážitek ze super závodu.


A pod Hromovkou je už jen kousek po asfaltu rovnou do cíle.


A jste v cíli - opět parkoviště nad přehradou.

Občerstvovačky

  • 0. km – start
  • 8. km – Dolní Mísečky
  • 18. km – Labská Bouda
  • 27. km – Erlebachovy Boudy
  • 39. km – pod sjezdovkou Stoh ve Svatém Petru
  • 47. km – cíl

Shrnutí

Toť asi vše k trase. Jsem moc rád, že jsem nakonec nemusel jet do Špindlu sám. S Martinem jsem se dlouho neviděl, takže jsme prakticky celou trasu prokecali a moc jsme neběželi. I tak bylo vidět, že má pořád neskutečnou fyzičku. Mimo to mi poradil, jak používat hole, aby mi k něčemu byly a taky mi dal rady, jak dál trénovat. Tak nějak přirozeně jsme tedy došli k tomu, že by nebylo od věci uspořádat běžecký tréninkový kemp v nějaké atraktivní lokalitě. Martin má super kontakty po celým světě, takže ubytování nebyl problém. A navíc se pořádáním kempů (týkajících se běžeckého lyžování) živí, takže je v tom profík. No máte se na co těšit :-)

Napadlo mě:

  • Okem zelenáče si říkám, jestli ten limit 9 hodin není málo. Kdyby náhodou zapršelo, tak to bude hodně velký dobrodružství. Ty černý sjezdovky v závěru by na bahně hodně bolely. Změna: limit je nakonec navýšen na 10,5 hodiny!
  • Hodně dobře si promyslím, kde poběžím a kde ne. Převýšení bude hodně vyčerpávat.
  • Zkusím ještě zjistit, co bude na občerstvovačkách a rozhodně nepodcením vodu jako na Dolní Moravě. S sebou beru gely, gumídky a moje oblíbený tyčky Nutrend Denuts. Rozhodně sním na co přijdu :-)

Zajímavé odkazy:

Trocha reklamy pro Martinovy reklamní partnery :-)

SPORTEN - ryze česká firma vyrábějící lyže a snowboardy
SILVINI - Cyklo a běžkařské oblečení - bundy, kalhoty, termoprádlo
HERVIS - síť prodejen se sportovním zbožím

Movescount záznam 2. části trasy

Děkujeme za přečtení :-)

Sdílejte, lajkujte, šiřte. Pokud máte námět na nějaký článek, tak se nebojte nám napsat. Od toho je tu náš kontaktní formulář. Děkujeme :-)

(Honza)

Máte dotaz? Použijte formulář a napište nám.

Položky označené * jsou povinné
Vaše jméno a příjmení
* Váš e-mail
Váš telefon
* Vaše zpráva

Sem napište svůj dotaz nebo vzkaz.

Vyplňte prosím výsledek (číslo)
* tři plus pět

V tuto chvíli není v plánu žádný závod

V nejbližší době nemáme v plánu se účastnit žádného závodu. Je možné, že zrovna není sezona.