Doporučujeme:

STRC - Skymarathon ve Špindlerově Mlýně (47 km/2600 m) - 1. část

Popis trasy skymaratonu, kterou se mnou proběhl mistr světa a olympijský medailista v běžeckém lyžování Martin Koukal.

Co je lepší než maraton? Jednoznačně skymaraton :-) V tomhle reportu najdete popis trasy skymaratonu, který se 8. srpna 2015 běží v rámci série Salomon Trail Running Cup (STRC) ve Špindlerově Mlýně. Je to nejdelší závod ze série STRC a rozhodně bude taky nejnáročnější. Mimo to jsem někde zaslechl, že pořadatelský tým jedná o účasti s megahvězdou skyrunningu Kilianem Jornetem. Takže to vypadá na super zážitek :-)

Vzhledem k délce a členitosti trasy jsem report rozdělil na dvě poloviny. Odkaz na druhou půlku trasy najdete na konci této stránky.

Co je to Skymarathon?

Na oficiálním webu České skyrunningové asociace je psáno: „SKYMARATHON® – Závody s minimálně 2000m celkového pozitivního převýšení a vzdáleností mezi 30 až 42km (5% tolerance se připouští). Trasa může vést po cestách, stezkách, morénách, skále nebo sněhu (asfaltové cesty musí činit méně než 15%) a dosáhnout nebo překročit 4000 metrů nadmořské výšky.“

Parametry trasy:

  • Délka: 47 km
  • Převýšení: + 2600 m

Zjednodušeně řečeno - tahle trasa je delší než maraton a má pekelné převýšení :-)

Mapa trasy


Zdroj: Mapy.cz / Další info k mapě (GPX soubor, Movescount záznamy) najdete na konci druhé části tohoto reportu.

Převýšení


Zdroj: Oficiální web pořadatele - www.strc.cz

Průvodce trasou - Martin Koukal

Můj obvyklý parťák - mluvka a „exmistr světa v pivním běhu“ Ondra odjel na vodu, takže jsem dlouho řešil, s kým tenhle report vyrobím. Nakonec mě napadlo, že bych mohl zkusit pozvat nějakého profesionálního sportovce, který trasu zhodnotí profesionálním okem a třeba i nám „amatérům“ poradí pár vychytávek, jak přežít a dokončit. Vzhledem k tomu, že jsem kdysi do profesionálního sportu tak trochu dělal, tak pár sportovců znám a hned mi bylo jasné, komu zavolám. Zvedl jsem tedy telefon a vytočil mistra světa a olympijského medailistu v běžeckém lyžování Martina Koukala. Ten se zrovna vrátil z dovolené, manželku měl na festivale ve Varech a děti v Chorvatsku a řešil, s kým a kde podnikne pánskou jízdu. Jak se říká: „Vesmír zapracoval“ a vše bylo během pár vteřin domluveno :-)

Nezbytná selfie s panoramatem Špindlu :-) 

Abych vše stihl v klidu domluvit, tak jsme se dohodli, že pojedeme na celý víkend a trasu proběhneme nadvakrát. No a díky tomu taky zvládneme diskošku na Dolské. Ideální víkend :-) Vzhledem k délce je tedy i tento report rozdělen na dvě části.

Start a úvodní stoupání


Start je situován na parkovišti nad horním koncem vodní nádrže Labská. Odtud přeběhnete silnici a hned začnete stoupat po modré značce směr „Labská - sev. okraj“ a „Harrachova skála“.


Ze začátku je ta pohodová (ale celkem prudká) šotolinová cesta.


Stoupák je to pořádný. Během prvních 3,5 km nastoupáte cca 400 metrů - ze Špindlu na Harrachovu skálu.


Pak následuje seběh po červené značce na rozcestí „Pod Černou skalou“ a dále po modré na „U třídomí“. To, co jste nastoupali, to zase seběhnete. Pohoda :-)


Dále pak po vrstevnici až na parkoviště v Dolních Mísečkách. Kousíček se tam běží po silnici. Ale nic dlouhého.


Pak máte od seběhů na dost dlouhou chvíli pokoj. Teď už se bude jen stoupat až na Kotel. Čeká vás cca 10 km s převýšením asi 650 metrů. Ale ty panorámata...


Až uvidíte Kotel, tak budete mít napůl vyhráno. Skončí nudný les a začnou parádní výhledy. Nicméně rubačka to je slušná.


Lesní cesty se změní v super trailík. Chodníček z kamenů a kdyby člověk netepal bomby, tak by si to i užíval :-)


Martin si to užíval, neustále totiž tepal tak o 20 tepů míň než já, takže v klidu stíhal vyprávět historky. Kdybych vám řekl o čem, tak byste mi ale stejně neuvěřili :-)


A parádní panorama směr Dolní Mísečky. Nádherná cestička, luxusní počasí, tepovka vysoko nad AnP a žízeň, že nedoplivneš na zem. Co víc si přát... :-)


A zde už jsme v tzv. Malé Kotelní jámě. Támhle někam nahore běžíme. I když trochu obklikou. Tohle je opravdu zábavná část.


Nekonečná úzká cestička kapradím a všude super výhledy.


Parádní panorama. Doufám, že bude při závodě podobný počasí.


Trailík vede až na rozcestí „Nad Dvoračkami“. Vzheldem k tomu, že mé příjmení je Dvořáček, tak jsme zde rozvedli debatu o tom, kde udělali soudruzi při pojmenování chybu. Dále u „Martinovy boudyMartin podotknul, že zde již nejvyšší konstruktéři nechybovali :-)


Vracák „Nad Dvoračkami“. Pořád nekonečně do kopce.


I pan mistr zde sehnul svůj hřbet a trochu vzal za pilu :-)


Žízeň je veliká, život mi utíká...! :-)


Čím výš, tím lepší panoramata.


A další...


A tohle už je tuším někde okolo „Růženčiny louky“. Jste nahoře, v nohách cca 15,5 km. Zde se cesta narovná a vede směrem k pramenu Labe. Tohle už je regulerně běhatelný úsek i pro nás zelenáče.


Kousek opět po asfaltce, ale asi jen 200 metrů.


Pramen Labe dosažen. Na tohle místo jsem zvědavý, protože obyčejně tam bývá dost lidí, takže by mohli zafandit :-) To samé směr Labská bouda. Tohle by mohl být zábavný úsek :-)


S borcem, co společně s Radkem Jarošem zdolal osmitisícovku Cho Oyu jsem zdolal jednotisícovku. Před námi jsou ještě dvě. Teda jednotisícovky :-)


Erby měst, kudy protéká Labe.


Od pramenu Labe se běží lehce z kopce pár set metrů k legendární Labské boudě. Zde jsme se trochu zasekli - cestou jsme potkali reprezentanta ve skoku na lyžích Borka Sedláka, který byl s přítelkyní na výletě. Tímto ho ještě jednou zdravím :-)


Labská bouda před námi a na obzoru za ní sjezdovka Stoh.


To je ona - sjezdovka Stoh, která nás čeká v závěru trasy. Nejdřív ale musíte doběhnout do údolí vlevo, pak oběhnout ten hřeben uprostřed (Železný vrch - nad Špindlerovým Mlýnem), vyběhnout na Kozí hřbety, sěběhnout a pak tahle sjezdovka. Jo a pak ještě jedna - výběh Na Pláně. Na tohle při závodě ale zapomeňte, tohle vám energii rozhodně nepřidá :-)))


A tohle si při závodě s největší pravděpodobností nedáte. Borůvkový knedlíky a pivo Paroháč z pivovaru na Luční boudě. My jsme dali dvě a valili dál :-)


Panorama od Labské boudy. Neuvěřitelná stavba. Panelák uprostřed přírody...


Od Labské vede trasa dál po zelené značce až k Martinově boudě. Zde se začíná příjemným chodníčkem, na který dále navazuje trail z kamenů.


Všude super výhledy a luxusní trail, kterým budete klesat až skoro k Bílému Labi.


A zde již zmíněná Martinova bouda.


Martinova bouda se svým jmenovcem. Prej: „Hele moje bouda, vyfoť mě“ :-)


Pivko ještě šlape, nohy běží samy, svět je krásný :-)


Medvědí boudy nadohled. Od Labské boudy cesta stále z kopce. Pohoda.


Od Mědvědích bud vrstevnicí k Davidově boudě a dále k Erlebachovým boudám.


Na trase dva prcci. Prohodili jsme pár slov a valili dál. Vyrazili na výlet a vraceli se na Davidovy boudy :-)


Zde vede cesta stále po vrstevnici - spíše dolů, ale občas je krátký výběh.


Cesta tudy vede taky po dřevěných chodníčcích. Dávejte pozor. Některá prkna jsou uvolněná a je to dost o hubu.


Parádní modrá - trail jak z časáků.


Chodníček.


A zase chodníček.


A pak kousek po asfaltce na Erlebachovy boudy.


Odsud už jen dolů k Boudě U Bílého Labe.


Pořád dolů.


Cestou k Boudě U Bílého Labe narazíte na plácek s legendárními kamennými mohylami, které dle správy Krkonoš ničí přírodu :-)


Kousek před „Bílým Labem“ vede cesta po luxusním kamenném chodníčku.


Tuhle pasáž si užijete :-)


Super trail!


A vracák...


Přes most k Boudě U Bílého Labe. A na dlouhou chvíli konec seběhům.


V případě dobrého mezičasu doporučuju tuhle mazáckou XXL klobásu z udírny - v Boudě U Bílého Labe. Mají zde velice sympatickou obsluhu, která nám dovolila dokoukat 8. etapu Tour de France. Čau holky... :-)


Odsud vede cesta opět do kopce.


Tradiční krkonošskej chodníček :-)


Po téhle cestě pak stoupáte směr Dřevařská cesta nad Špindlerovým Mlýnem.


Panorama s výhledem na Erlebachovy boudy.


Opět Erlebachovy boudy a údolí Bílého Labe. Tady je moc krásně :-)


Na horizontu před vámi Medvědín.


Po cca 2 km stoupání začne cesta opět klesat směrem ke Špindlerovu Mlýnu.


Pak doběhnete na kraj Špindlu na Dřevařskou cestu, kde začíná další a hlavně delší stoupání.

Co dál?

Takže v tuhle chvíli máte za sebou asi 35 kilometrů. Nejsem žádnej velkej běžec, ale mám v plánu co nejvíc ze stoupání na tomhle úseku běžet. Rovinky a kopce taky běhmo a zbytek prostě nějak dolezu. Hůlky nechám prozatím v báglu. Jsem s nima pomalejší (jak říká Martin: „Ty ty hůlky máš úplně na h***o“ :-)) a mám v plánu použít je až na dvě sjezdovky v závěru trasy.

Až na tuhle Dřevařskou cestu povalím, co to dá. Odtud vás čeká cca 3 km stoupání po úpatí Kozích hřbetů. Zde mám v plánu trochu zpomalit a dát se dokupy. Něco slupnu a na jistotu vylezu nahoru.

Pro zobrazení druhé části reportu klikněte zde »

Movescount záznam první části trasy

Máte dotaz? Použijte formulář a napište nám.

Položky označené * jsou povinné
Vaše jméno a příjmení
* Váš e-mail
Váš telefon
* Vaše zpráva

Sem napište svůj dotaz nebo vzkaz.

Vyplňte prosím výsledek (číslo)
* tři plus pět

V tuto chvíli není v plánu žádný závod

V nejbližší době nemáme v plánu se účastnit žádného závodu. Je možné, že zrovna není sezona.