Testovací článek

Úpatí sopky Pico de Orizaba - bodláky, chřestýši a tuny kamení.
Robert Krupička běží dolů z Pico de Orizaba. Tohle místo bylo poseté kříži. Potom jsme se zpětně dozvěděli, že tam dost padá kamení a je to tzv. zóna smrti.
Tohle bylo jakési památné místo na úpatí sopky.
Jestli jsem dobře rozumněl, tak to byl jakási památník na počest psů.
Cestou k sopce potkáváte po dálnici hodně zvláštní auťáky.
A tady už je vidět dvojice sopek – vlevo Sierra Negra a za ní vpravo Pico de Orizaba
Vesnička Atzitzintla - leží ve výšce cca 3000 m nad mořem. Vypadá to tam, jak z nějakýho westernu. Nikde ani noha, občas pes nebo poletující chuchvalec trávy :)
Juan Carlos Cardona za ním sopky.
V Atzitzintle jsme posnídali. Měli tam takovýhle parádní záchody. My se smáli, že chodíme na motýle :)
Tady jsme se přibližovali autem k sopkám. Z mraků vykukuje Sierre Negra.
Na úpatí Pico de Orizaba mají tyhle velké nádrže s vodou. Je tam čidlo a když je zemětřesení, tak se hladina vody dotkne čidla a vyšle to varování. Jednoduchý a funkční.
Foceno v budce/útulně pod vrcholem Pico de Orizaba – 4703 m nad mořem, tedy kousek pod vrcholkem Mt. Blancu :)
Suťovisko, kterým jsme se škrábali do 5000 m nad mořem.
A tady už jsme s Robertem v nejvyšším bodě naší expedice. Sem jsme vylezli bez jakékoliv aklimaitzace a byli jsme totálně na kaši.
5004 m nad mořem.
Tady už jsme byli cca v 4200 m nad mořem. To už se dýchalo parádně :)
Cestou na sopku potkáváte takovýhle zbytky vulkanických kamenů.
Sopka Sierra Negra s největším teleskopem na světě – poslouchají tím prý jakési vesmírné zvuky.
A za námi začala z mraků vykukovat sopka Pico de Orizaba.
A ještě jednou Sierra Negra s teleskopem.
A ještě jednou Pico de Orizaba, která se zrovna ukázala v plné kráse.
A jsme zpět „dole“ ve 4000 m nad mořem :))
Tam jsme byli.
Pico de Orizaba z cesty, po které nás vezli nahoru do sedla mezi sopkami.
A poslední pohled z dálnice na Pico de Orizaba. Obrovská hora.