Doporučujeme:

Salomon Trail Running Cup
13. 6. 2015 - Dolní Morava

„Uvařeni za živa.“ Takhle „vesele“ by se dal nazvat včerejší závod Salomon Trail Running Cupu na Dolní Moravě :-) Vzhledem k tomu, že jsem letos v průběhu závodu nefotil (řešil jsem úplně jiné věci :-) tak vám popíšu můj pohled na závod. Pokud máte někdo k dispozici fotky, tak nám je můžete poslat (nebo odkaz na ně) a my je rádi zveřejníme. Všem předem samozřejmě děkujeme :-)


Jsme na místě. Jde se na věc.

Trasa

O trase dlouhé cca 30 kilometrů s převýšením cca 1000 metrů jsme psali před dvěma týdny, takže bylo předem jasné, do čeho jdeme. S takovým hicem jsme ale nepočítali. Vloni jsme zvolili batůžek s dostatečnou zásobou pití. Letos jsem běžel s lehkou ledvinkou a trochou vody, což se mi nakonec vymstilo.


Takhle hezky bylo hned od rána. Nahoře pekelná výheň.

Start závodu byl fakt zážitek :-)

Na start se postavilo celkem 400 závodníků, což bylo o víc než polovinu než v loňském druhém ročníku. Na startu před hotelem Vista to byl tedy celkem slušný kotel. Atmosféru skvěle doplňoval moderátor a hlavně olympijský vítěz Aleš Valenta, který celý dav dostatečně rozpumpoval. Na místě byla taky Česká televize, která letos dorazila s vrtulníkem, což jsme později okomentovali tím, že ten drone měli vloni o dost menší :-)


Ondra drtí kopec na Slaměnku :-) - (Autor fotky: Roman Sedláček)

Úvodní mírný kopec jsem rozběhnul hodně zvolna, takže mi jako vždy Ondra okamžitě utekl :-) Výborný zážitek byl, když jsme cca kilometr po startu křižovali sjezdovku, nad kterou se vznášel vrtulník s kamerou. To si člověk připadal jako fakt velká hvězda :-)


Zatím žiju :-) - (Autor fotky: Roman Sedláček)

Na Slaměnku jsem se vydrápal celkem v pohodě a dokonce jsem to skoro celé vyběhl. Samořejmě mimo krpál těsně před chatou. Docela by mě zajímalo, jak rychle tam běžela špička. Z fotek to vypadá, že dost rychle. Jsou to prostě borci :-)


A takovýhle bomby tam běžel Robert Krupička. - (Autor fotky: Roman Sedláček)

Občerstvovačky aneb začátek pekla

Od Slaměnky až na Podbělku jsem ještě „žil“. Na občerstvovačce před odbočkou na trailovou část jsem se pořádně napil a naplnil tu pidilahvičku, co jsem si nesl v ledvince. Bylo to bohužel na dlouhou dobu poslední pití - viz dále. Pasáž Podbělka - Sušina vedoucí po hřebenu byla pro mě peklo na zemi. Děsné vedro, všude lítali komáři a peklo slunko. Jak říkám mistr světa Martin Koukal: „Zážitek nemusí být hezký, hlavně když je silný.“ :-) Na tomhle hřebenu mě potěšilo setkání s kolegou Romanem z Runsport Teamu Roberta Krupičky, který mi sdělil, že se mu líbí náš web a zeptal se mě, jestli mám chuť na pivo. Tohle jsou přesně ty okamžiky, kdy vás to fakt baví, i když vám je bídně :-)

Žízeň, že nedoplivneš na zem!

Než jsem doběhl na Sušinu, tak jsem měl v hubě sušinu :-) S vidinou vody na další občerstvovačce jsem „valil“ směr odbočka na Františkovu chatu. Když jsme tam s dalšími „spolubojovníky“ doběhl, tak jsme zjistili, že voda není a musíme k pramenu za chatou. Tam byla fronta jak blázen. Všichni čekali, až voda nakape do kelímků. Zde musím říct, že všechno organizace byla perfektní, ale tohle organizátoři podcenili :-( Po asi pěti minutách čekání jsem do sebe hodil půl kelímku vody a vydal jsem se dál s tím, že se napiju z potoku na seběhu z Králičáku. Což byla chyba. Cestou dolů mi totálně došlo, musel jsem zastavovat a dávat se dokupy, protože jsem nebyl schopný vůbec fungovat. Navíc na mě přišla… ehm, „žaludeční nevolnost“, takže další a tentokrát i delší zastávka :-)


(Autor fotky: Roman Sedláček)

Vodu...

Nakonec jsem nějak doskákal dolů k řece (cestou jsem natankoval z potůčku) a vydal jsem se k asfaltce, což byl poslední kopec na trase. Tady jsem se hodně natrápil a spíš než indiánský běh jsem zvolil indiánskou chůzi. Šla na mě tzv. „trudomyslnost“ a dokonce jsem se přistihl při myšlence na to, že s sebou nemám čelovku a že by se mohla hodit. Tomu jsem se nejdřív zasmál a nakonec jsem si vzpomněl na loňskou Hostýnskou osmu, kde jsme se tomu taky nejdřív smáli a pak jsme po bouřce dobíhali s čelovkama a zas taková sranda to nebyla :-) Tahle pasáž trasy byla jedna z nejtěžších chvil mé sportovní „kariéry“. Od seběhu už jsem neměl žádný gel, voda taky došla a braly mě mrákoty. Není to sranda tahat takový kila po horách :-)

Kopec s asfaltkou na závěr

Pod asfaltkou byla poslední občerstvovačka. Vypil jsem sud ionťáku, do ruky sbalil gel od ČEZu (od organizátorů) a vyrazil nahoru. Plán byl jasný - nějak se dostat nahoru na odbočku a pak to napálit děj se vůle boží. Vzhledem ke strašidelnému času a stavu jsem se celou dobu děsil, že nesu červenou lucernu. Na druhou stranu jsem si říkal, že bude hezký, když bude mít Trailrun.cz informace jak z prostředku, tak z konce startovního pole. O vítězích píše každý, ale tohle nikdo nemá :-)


Pytlík plnej energie :-)

Když nemůžeš, tak přidej!

Nakonec jsem se vyškrábal nad asfaltku, zatnul zuby a rozběhl jsem se. Připadal jsem si, že letím (nakonec z toho bylo tempo hrubě přes šest za kilák :-) ale předběhl jsem ještě asi pět oživlých mrtvol. Přesně tak tam všichni vypadali :-) Na všech jsem si vyzkoušel známou běžeckou fintu - prolítnete kolem vyčerpanýho borce a řeknete mu, že to je pohoda a do cíle jen kousek. On vám obvykle řekne, že je hotovej, což vás nabije energií, ještě ho povzbudíte a zístkáte energii, protože jste prostě viditelně lepší. To mi vycházelo až k tomu poslednímu týpkovi, z něhož se vyklubal sympaťák Jirka (omlouvám se, že jsem se nepředstavil, měl jsem dost), který se na mou výzvu rozběhl, čímž mi vzal veškerou energii a já se zastavil. Takže to funguje i naopak :-)

Konečně v cíli

S Jirkou jsme nakonec doběhli až do cíle, kde mi osobně k „výkonu“ pogratuloval šéf organizátorů a velký sympaťák Martin Dvořák, což mě na jednu stranu potěšilo, ale taky vyděsilo :-) Dostal jsem finisherskou medaili a svalil se na trávu vedle Ondry, který na mě už asi hodinu čekal. Dal jsem to za 4:17 a musím říct, že to vůbec nebylo se ctí. Byl jsem rád, že jsem to přežil, ale jak se říká: „Taky zkušenost.“


Ondra si v pohodě dobíhá do cíle. - (Autor fotky: Roman Sedláček)

Můj stav po doběhu skvěle vystihla situace, kdy jsem ležel na trávě a v tom ke mě přišla jedna z organizátorek a donesla mi kus melounu. Tak se jí ptám: „To vypadám tak špatně?“ Ona říká: „Jo!“ A se smíchem odešla :-)

A jaký to tam teda bylo?

Toť asi vše z letošního závodu STRC na Dolní Moravě. Užil jsem si to kompletně a nasbíral hodně zkušeností do dalších a hlavně delších závodů. Pochvalu si určitě zaslouží organizátoři, kteří celý závod (tedy až na tu vodu na Králičáku) připravili na jedničku. Skvělá organizace, skvělá lokalita, parádní (chvílemi až moc) počasí, super lidi a hlavně ty panorámata. Už teď se těším na další ročník :-)

PS: Po závodě jsme valili rovnou do Dlouhé Třebové, kde jsme ten den ještě běželi IX. Mistrovství světa v běhu z Dlouhé Třebové do Řetové a pití dvou lahvových piv - Ondra obhajoval titul mistra světa z loňského roku. O tom bude ale až další report :-)

PPS: Děkujeme všem, co nás na místě osobně chválili za náš web. Tohle je prostě super a fakt to potěší :-)


Finisherská medaile, i když skromná, potěšila :-)

Výsledky - Top 10

1. Robert Krupička (Salomon/RunSport Team) 1:54:56
2. Jan Mrázek (Salomon) 2:06:12
3. Miloš Kratochvíl (Hvězda SKP Pardubice) 2:06:36
4. Jan Zemaník (Salomon) 2:10:16
5. Daniel Rubič (New Balance Team) 2:13:23
6. Martin Ocásek 2:17:59
7. Karel Axmann (Vlčí důl) 2:19:49
8. Kateřina Matrasová (SK Chrast) 2:20:27
9. Ondřej Sikora (Atletika Zábřeh) 2:21:48
10. Petr Škrabánek (MK Seitl Ostrava) 2:24:07
11. Ondřej Kantor (OB TJ TŽ Třinec) 2:24:41

Kompletní výsledky najdete zde.

Zajímavé odkazy:

Fotogalerie:

Videa:

Movescount záznam trasy:

 

Trailrun.cz na Facebooku

(Honza)

Máte dotaz? Použijte formulář a napište nám.

Položky označené * jsou povinné
Vaše jméno a příjmení
* Váš e-mail
Váš telefon
* Vaše zpráva

Sem napište svůj dotaz nebo vzkaz.

Vyplňte prosím výsledek (číslo)
* tři plus pět

V tuto chvíli není v plánu žádný závod

V nejbližší době nemáme v plánu se účastnit žádného závodu. Je možné, že zrovna není sezona.