Když jsme vymýšleli, kam tentokrát vyrazíme, tak jsem si vzpomněl na loňský závod Horské výzvy 24 hodin, kdy jsme se z vrcholu Dlouhých Strání dívali přes údolí na Praděd a říkali jsme si, že by to mohla být super trasa. Mimo to nás v srpnu čeká skymarathon ve Špindlu (závod Salomon Trail Running Cupu), takže spíš než vzdálenost potřebujeme nastoupat výškové kilometry a strávit čas v prudkých kopcích, což tahle trasa slibuje.
Kudy tedy na Praděd?
Vymysleli jsme nakonec trasu z Koutů nad Desnou (580 m n. m.) na Červenohorské sedlo (1013 m n. m.), přes něj dále přes Výrovku a Malý Jezerník na Švýcárnu a Praděd (1491 m n. m.). Z Pradědu to dle mapy vypadalo na megaseběh k dolní nádrži Dlouhých Strání (824 m n. m.) a pak asfaltkou nahoru k horní nádrži Dlouhých Strání (1350 m n. m.). Odsud jsme pak měli v plánu seběhnout po trase podzimní Horské výzvy zpátky dolů do Koutů nad Desnou. Jako vždy jsme neřešili čas a tempo, fotili jsme, natáčeli a kochali se fantastickými výhledy, které tato část Jeseníků nabízí. Jak jsme se s trasou poprali si můžete přečíst v našem fotoreportu :-)
Vyrazili jsme v šest hodin ráno ze Svitav a takovýhle pohled se nám naskytl, když jsme se blížili k Šumperku. Naprosto vymetená obloha a na obrozu obří kopce s Pradědem uprostřed. „Dobré ráno Praděde“, postovali jsme hned na Facebook :-)
Z Koutů rovnou nahoru (ono to ani jinam nešlo :-)
Z Koutů jsme vyráželi lehce po osmé hodině ranní a na úvod nás čeklo stoupání po kamenité cestě na Červenohorské sedlo (cca 5 km s převýšením lehce přes 400 metrů). Přesně na téhle trase jsem v roce 1995 závodil v českém poháru ve sjezdu horských kol. Co by nováček jsem tenkrát vybojoval skvělé sedmé místo, takže při procházení téhle cesty jsem zažíval nostalgické pocity. Je zajímavé sledovat, jak se za těch 20 let místa mění. Tenkrát byla cesta totálně rozbitá, uprostřed ní tekl potok a ty lesy okolo tam nebyly :-)
Z Červenohorského sedla jsme vyrazili po červené turistické značce směr Švýcárna a Praděd. Takhle krásně bylo na Červenohorském sedle.
A zde ještě panorama ze sjezdovky nad Červenohorským sedlem.
Po necelých dvou kilometrech se z Červenohorského sedla dostanete na Klínovec (je trochu nižší než ten v Krušných horách :-), odkud už je vidět jak Praděd, tak vrchol Dlouhých Strání, jehož seřízlý tvar vypadá opravdu majestátně.
Vrcholek Pradědu na levé straně.
A vpravo vrchol Dlouhých Strání. Nádhera :-)
Z Klínovce vede až skoro na Švýcárnu parádní trail, kde se střídají úzké cestičky, dřevěné chodníčky (na některých bacha, rozpadají se) a taky kamenité výběhy a seběhy. No prostě super :-)
Kamenitý výběh, kde jsme si trochu naložili a Ondra mi jako vždy utekl :-)
Tenhle chodníček je zrovna nově opravený, ale některé chodníčky byly až nebezpečné. Tedy aspoň na běh :-)
A chodníčkové panorama.
Cesta vedoucí ke Švýcárně a Praděd už je opravdu blízko.
Vrchol Pradědu a opravdu majestátně vyhlížející vysílač s rozhlednou. Z dálky se to nezdá, ale je to opravdu mega stavba.
Panorama ze Švýcárny. Uprostřed jsou právě Dlouhé Stráně.
A ještě jeden pohled na Dlouhé Stráně. Všude okolo jsou opravdu fantastické výhledy, takže jsme pořád stáli.
Praděd a jeho panoramata
A tahle asfaltka už vede pod vrchol Pradědu.
Po asfaltce, která dále vede k Ovčárně se dostanete přímo k vysílači na Pradědu. Tahle fotka se opravdu povedla. Nejmodřejší modrá, co jsem kdy viděl :-)
A zde už vrcholové foto se samotným Pradědem :-)
Takovouhle parádní fotku mají v restauraci na Pradědu vyvěšenou na zdi. V tom počasí to nešlo nevyfotit :-) Dole je vidět Červenohorské sedlo a nahoře Praděd. Je zde skvěle vidět naše trasa, která vedla po tom hřebenu uprostřed.
Panorama od vysílače na Pradědu směrem k Dlouhým Stráním.
No a zde jsou opět Dlouhé Stráně. Cože, za tímhle kopcem máme auto? Jauvajs, tohle bude bolet :-)
Máme za sebou necelých 15 kilometrů a před sebou ještě dalších 20 km :-)
A ještě jedno panorama z Pradědu.
Seběh z Pradědu aneb nejlepší trail, co jsme kdy zažili
Další část cesty vedla z Pradědu po modré turistické značce směrem ke spodní nádrži Dlouhých Strání. Už když jsme opustili asfaltku, tak nám začaly cukat koutky. Parádní cestička uprostřed borůvčí, zatáčky, kořeny, no prostě super trail. Na začátku nás ještě prosil borec na enduro kole, jestli bysme ho postili před sebe, abysme ho pak nebrzdili. No, nevěděl do čeho jde, a my taky na. Asi po půl kilometru jsme ho předbíhali, protože to prostě nebylo sjízdné :-)
A tady jsme se začali dostávat do trailové extáze. Takhle se trail motal kolem potůčku skoro 3 kilometry :-)
Nekonečná cestička :-)
Pořád dolů, zatáčka za zatáčkou.
A nezbytné selfie :-)
Druhá polovina seběhu začala být dost kamenitá a technická. Aneb jak říká Ondra: „Právě jsem se poprvé dotknul kotníkem země.“ :-)
Na téhle krásné trase narazíte taky na super výhledy. Zde výhled do údolí, kde je dolní nádrž a nad vámi horní nádrž Dlouhé Stráně. Mezitím skála s lesem. No prostě krása střídá nádheru :-)
Ještě pohled na skálu a horní nádrž.
Bomby dolů.
A parádní jezírka, kde se můžete osvěžit.
Od dolní nádrže na vrchol Dlouhých Strání
Po fantastickém trailu doběhnete na asfaltku vedoucí z Koutů nad Desnou k horní nádrži Dlouhých Strání. Při stoupání totou asfaltkou se můžete taky pokochat pohledem na dolní nádrž přečerpávací elektrárny.
Jedna ze zátočin asfaltky a vrchol Pradědu v zádech. Vedro jako blázen a asfalt sálá :-) Na kole bych to jet nechtěl, ale běžet se to dá. My jsme ovšem zvolili indiánskou variantu běhu, protože v tom vedru bysme asi zhebli.
Vrchol Dlouhých Strání
Žízeň, že nedoplivnete na zem a nahoře bufet a v něm... točený Radegast. Luxus :-)
27 kiláků v nohách a před vámi už je jen kochání se přehradou a pekelný sěbeh do Koutů.
Panorama směr Červenohorské sedlo.
Panorama směr Králický Sněžník.
A ještě jedno selfíčko a můžeme dolů :-)
Po stopách Horské výzvy aneb nejkratší cestou dolů
Panorama směr jih, odkud vede cestička do Koutů nad Desnou.
Od horní nádrže vede parádní trail po vrstevnici směrem k větrným elektrárnám a horní stanici lanovky. Není to nic dlouhého, ale běží se zde parádně a hlavně ty výhledy :-)
Z trailu naběhnete na cestu, která vede mírně z kopce směrem k větrným elektrárnám. Ty neznámo proč nefungují a jedno dokonce chybí vrtule (ta leží na zemi).
Od větrných elektráren doběhnete k horní stanici lanovky z Koutů. Je zde také parádní bar a rozhledna.
Panorama od baru. Zde si můžete vypůjčit lehátko a nachytat trochu bronzu :-)
Ondrův epos aneb nech ty nehty :-)
K téhle fotce se váže krátký příběh :-) Vloni na podzim jsme zde běželi již zmíněný závod Horská výzva 24 hodin, kde Ondra nedokončil kvůli tomu, že neměl dostatečně větší boty a při sebězích si zde totálně odrovnal nehty na nohách (den předtím mu navíc slezl nehet na palci z předchozího závodu). Když uviděl, že opět poběžíme tu šílenou červenou sjezdovku dolů, tak se pokřižoval, zatnul nohy v pěst a začal utahovat svoje (již dostatečně velké) nové botky Inov-8. Nakonec jsme černou běželi jen kousek a pak jsme to sekli na červenou, kudy vedl závod Maxxis Moravskoslezského poháru ve sjezdu horských kol, abych se mrknul, kam se ten sjezd teda za ty léta pohnul :-)
Jedna momentka ze sjezdu a jde se dál :-)
Ondra a jeho 13. komnata - červená sjezdovka :-D
Nakonec jsme to vzali dolů po modré. Tudy se při Horské výzvě jde nahoru.
Necelých 33 kiláků v nohách a jsme skoro v cíli.
A jsme dole. Sice trochu nohy ze dřeva, ale máme to za sebou :-)
Pár vět na závěr
Pokud se rozhodnete absolvovat tenhle okruh, tak si rozhodně vemte foťák, protože výhledy jsou zde neskutečné. Pak taky nezapomeňte navštívit pizzerii přímo pod sjezdovkami v Koutech nad Desnou. Dělají zde super pizzu a hlavně místní vrchní propaguje Tatranský čaj. Na Horské výzvě nás ho naučil pít a když nás zde viděl zas, tak se radoval. Zeptejte se ho a sázím boty, že vám nabídne ochutnávku zdarma :-)
No a aby toho nebylo moc, tak jsme těsně před odjezdem z Koutů potkali českou mašinu ze Spine Race Pavla Paloncýho (copywright na oslovení „Česká mašina“ vlastní tuším Honza Bartas :-). Pavel bydlí v Šumperku a asi si zde byl zatrénovat. Bohužel jsme ho nestihli oslovit a poprosit o fotku. Je fakt rychlej :-)
Parametry trasy:
Vzdálenost - 34,5 km
Převýšení - 1478 m nahoru + 1478 m dolů
Video - záznam trasy z Movescountu
Video - slow motion záběr ze sjezdu horských kol
Odkazy aneb mohlo by se hodit:
Děkujeme za přečtení :-)
Sdílejte, lajkujte, šiřte. Pokud máte námět na nějaký článek, tak se nebojte nám napsat. Od toho je tu náš kontaktní formulář. Můžete nás samozřejmě sledovat taky na Facebooku. Děkujeme :-)
(Honza)