Jak už asi víte, Robert Krupička si v neděli 18. června 2017 doběhl pro skvělý 5. místo ve Skymarathonu v Livignu (36 km/3100 m), kterej je součástí světové skyrunningové série SWS. Původně jsem měl jet do Livigna taky, ale jsem tele a nepohlídal jsem si platnost cestovních dokladů, takže jsem o závodu nemohl informovat přímo v průběhu. Dal jsem teda dokupy aspoň krátkej rozhovor takhle na dálku.
Takže první otázka je víc než jednoduchá. Jak je možný, že seš tak dobrej? :)
Protože trénuju na Bukovce ☺
Před závodem jsi mi psal, že seš nějakej zataženej a že to bude spíš turistika. Poprvý jsem tě taky viděl závodit se Salomon běžeckou vestou. Jak to teda bylo? Fakt ses necítil?
Přijeli jsme do Livigna hlavně pojezdit na kole, ale samozřejmě jsem skymarathon chtěl běžet co nejlépe. Každopádně zdejší technicky náročná, ne moc běhavá a dlouhá trať ve vysoké nadmořské výšce pro mě není ideální. Byl to jeden ze dvou nějtěžších závodů, který jsem zatím běžel. Tak jsem k tomu přistoupil defenzivněji a spíš tak, že to pojmu turisticky a jak to půjde tak to půjde.. Proto jsem si i vzal baťůžek ☺
Věděl jsem, že 3 hodiny dám v pohodě, ale 4 hodiny už byly trochu nad moje síly…
Můžeš popsat, jak závod probíhal?
Po startu, který byl už v 8 ráno, se běželo pohodičkové tempo cca 4km po rovině. Při náběhu do terénu na jednokolejnou stezku jsem bohužel trochu zaspal a ocitl jsem se cca na 25. místě bez možnosti se lehce dostat dopředu. Každopádně jsem to neřešil ikdyž jsem si říkal, jestli závodím, nebo jdu na výlet☺ Postupně jsem se dostal až do skupiny od 7.–11. místa. Pak přišla pasáž, kde se pořadí neustále míchalo - byl to seběh a výběh na nejyšší bod trati a bylo to asi to nejtechničtější, co jsem kdy v závodě běžel. Ono jít tam turisticky, byla by to celkem pohoda, ale když se snažím stíhat ty nejlepší skyrunnery, tak to bylo občas z mé strany v sebězích až přes čáru☺ Z nejvyššího bodu trati, kde jsem se už prokousal do skupiny na 3.–7. místě následoval dlouhý a těžký seběh s jedním extrémním suťovištěm, kde měl svah sklon snad 45 %. Fakt síla! V první půlce seběhu jsem se opět propadl někam na hranu první desítky, ale v běhavějších pasážích, až pod poslední výrazný výběh jsem se vrátil na 7. místo. No a ve stoupání na Carosello jsem se propracoval až ke Španělovi, se kterým jsem poklusával na 3.–4. místě směr cíl. 3:15 závodu dobrý, pohoda – je to úplně jiná intenzita, než při třeba hodinovém kopci. Při tomto závodě se dá v podstatě neustále mluvit ☺ No a původně měl tento závod trvat tak 3,5 hodiny, ale nakonec se závěr podařilo organizátorům řádně opepřit výživnými vlnami s až 100m převýšením a to mi už na posledních 45 minutách rozuměj 6 km neudělalo dobře na žaludek, a stejně tak mě začaly chytat křeče. Takže jsem si v závěru opravdu hrábnul a chvílema jsem už ani nevěřil, že to doběhnu. Závod byl nakonec o 2 km delší a o 300 m vyšší převýšení oproti původnímu plánu.
Co výběhy a seběhy? Psal jsi mi, že v sebězích to soupeři strašně prali.
No tady v Livignu se ty výběhy úplně dvakrát běhat nedají, ale spíš jsem v nich získával, krom prvního stoupání, kde jsem (jak píši výše) trochu zaspal a musel se postupně prokousat asi z 25. místa dopředu. Na rovinatějších místech jsem cítil, že mám oproti ostatním na vrch. V normálních, i když těžkých sebězích také bez problému. Pouze v brutálních a nebezpečných sebězích či úsecích jsem evidentě ztrácel. Každý je trochu silnější v něčem jiném a je to tím pádem i součástí taktiky a předzávodní strategie.
Čtyři hodiny je už docela dlouhej závod. Jak jsi řešil jídlo a pití?
Skoro jako na každý jiný závod. Snídaně 2 housky s medem, sebou 3 gely a soft flask s pitím do baťohu.Navíc jsem měl jednu ampuli magnézka. Na každé občerstvovací stanici jsem doplnil jonťák do soft flasku. Při 4 hod. závodě si myslím jíst není potřeba. Každopádně jsem se žaludečním potížím v závěru nevyhnul…
Peklo bylo v neděli v Livignu :)
Asi zbytečná otázka, ale pro jistotu - v jakejch botách jsi běžel? :)
Jako vždycky jsem šel v Salomonech :) - tentokrát v novém modelu Salomon S-LAB Sense 6 ve verzi s jemnějším vzorkem. Suprová lehká bota, skvěle větrá a v podešvi má kevlarovou vrstvu, která chrání chodidlo. Nejdřív jsem si trochu říkal, jak na tom budu v těžkých kamenitých sebězích, ale nakonec se ukázalo, že tyhle boty byly geniální volba.
Jaký je tvůj další plán v Livignu?
Kolo, kolo a Val Viola Skyrace při odjezdu.
Robert s parťákem dva dny po závodě vyjel z obou stran na Passo Gavia. Co dodat? :)
A co další závody SWS serie?
Nejbližší určitě Dolomites Skyrace!
Chceš něco vzkázat fanouškům Trailrunu?
Makejte volové :)
To s těma volama jsem čekal. Díky za rozhovor :)
(Honza Dvořáček)